NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kombinácia valivých sludge riffov a post-hardcorovej energie s ničivou silou grindcore je odpoveďou Američanov GAZA na otázku, či sa súčasná post éra dá posunúť ešte niekam ďalej aj žánrovo a formálne. Živelne natlakovaný, 35-minútový druhý album formácie zo Salt Lake City sa vyznačuje vokálnou a zvukovou uniformnosťou, ktorú pri spestrovaní poslucháčskeho zážitku zastupujú nápadité gitary a fantázia bubeníka, ktorý zjavne miluje oba extrémy, drone doom i grindcore. Zaujímavou stránkou sú texty a vokálna linka, ktorá má z dvoch menovaných bližšie k drone doomu. Jednotlivé výpovede zriedka presiahnu dve-tri vety, koncentrujú sa najmä na agonické preťahovanie slov a obsahovo im nechýba vôbec nič: „On sa nikdy nevráti. Armády polomŕtvych s rukami vystretými k nebu.“ Ťažko vygooglovateľná GAZA patrí k tomu lepšiemu a originálnejšiemu, čím metalovú scénu obohatil rok 2009, či už je na vás sludge príliš pomalý alebo grindcore príliš rýchly.
7 / 10
No Absolutes In Human Suffering (2012)
He Is Never Coming Back (2009)
I Don't Care Where I Go When I Die (2006)
East, EP (2004)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Black Market Activities
Stopáž: 35:20
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.